Slovesa "yap" a "bark" se v angličtině obě týkají štěkání psa, ale liší se v intenzitě a tónu. "Bark" popisuje typický, silný a často hluboký štěk psa, zatímco "yap" označuje štěkání tenké, vysoké a často opakované, spíše pištění než hluboké štěkání. Představte si velkého vlčáka, který "barks" (štěká) a malého čivavy, který "yaps" (piští).

Například:

• The big dog barked loudly at the stranger. (Velký pes nahlas štěkal na cizince.)
• The little dog yaps constantly when it's left alone. (Malý pes neustále piští, když je sám.)
• The guard dog barked a warning. (Ostrůvkový pes štěkl varovně.)
• The chihuahua yaps at the mailman every day. (Čivava piští na pošťáka každý den.)

Vidíte ten rozdíl? "Bark" zní silněji a autoritativněji, zatímco "yap" vyjadřuje spíše nervozitu nebo dráždivost. Někdy se "yap" může používat i pro jiné zvuky, například pro hlasité, krátké mluvení.

• She yaps at everyone in the office. (V kanceláři na všechny křičí.) – zde se "yap" používá v přeneseném významu.

Další nuance se týkají délky štěkání. "Bark" může být jeden štěk, série štěkotů nebo i dlouhý řev. "Yap" obvykle popisuje kratší, opakované zvuky.

Happy learning!