Anglická slova "zero" a "none" se na první pohled mohou zdát zaměnitelná, ale ve skutečnosti se používají v trochu odlišných kontextech. "Zero" se používá jako číslo, tedy k vyjádření absolutní absence kvantity, zatímco "none" se používá jako zájmeno, které nahrazuje nepočitatelná nebo množná podstatná jména. Jinými slovy, "zero" se vztahuje k množství, zatímco "none" se vztahuje k absenci něčeho.

Podívejme se na příklady:

• "I have zero apples." (Mám nula jablek.) – Zde "zero" specifikuje přesné množství jablek – žádné.

• "I have none." (Nemám žádné.) – Zde "none" nahrazuje frázi "no apples" a je obecnější. Mohlo by se vztahovat k jablkům, ale i k jinému ovoci, nebo obecně k ničemu.

Další rozdíl je v tom, jak se s nimi pracuje v gramatice. "Zero" se chová jako číslo a může být předmětem různých matematických operací. "None" se naopak používá s pomocnými slovesy, podobně jako zájmena "somebody", "nobody" apod.

• "There are zero cars in the parking lot." (Na parkovišti nejsou žádná auta.)

• "There are none left." (Už žádné nezbyly.) – Zde "none" implicitně odkazuje na nějaké množství, které předtím existovalo.

• "Zero plus five equals five." (Nula plus pět se rovná pět.) Zde použití "none" by bylo gramaticky nesprávné.

• "Did you buy any milk? None." (Koupil jsi nějaké mléko? Žádné.) – "None" zde slouží jako krátká odpověď na otázku.

Použití "zero" je poměrně přímočaré, zatímco "none" vyžaduje cit pro kontext a gramatické souvislosti. Dávejte si pozor na jeho použití v otázkách a odpovědích, kde často nahrazuje delší fráze.

Happy learning!